mirek vostrý
kostelníkova závěť
Máte rádi pohádky? Že jste z nich už vyrostli? Možná to ani nevíte, ale v hloubi duše toužíte po světě, který funguje správně. Příběhy v třetí autorově sbírce (stejně jako
v předchozích) jsou vlastně takovými pohádkami pro dospělé.
Je to napínavé, občas i pořádně nahnuté, ale nakonec máte pocit, že takhle nějak by mohl fungovat svět, ve kterém byste chtěli žít. A to všechno je okořeněné trochou tajemství, špetkou dobrodružství a kapkou humoru.
To by ale bylo málo. Tyhle příběhy, i když se nikdy nestaly, vás chtějí přimět i
k zamyšlení nad hlubšími otázkami. Je možné odpustit někomu, kdo vám provedl něco opravdu hrozného? Třeba vás připravil o dítě. Nebo vás zabil? Příběhy vás pohltí tak, že nepřestanete číst, dokud se nedostanete k překvapivému závěru.
Vydalo nakladatelství TOFANA v roce 2018
ISBN 978-80-907178-4-8
cleoxandra, červenec 12, 2019, 9:38
Mirek Vostrý je novým jménem mezi českými autory. Publikuje (zatím) pod hlavičkou vydavatelského labelu TOFANA, což není nic jiného než rodící se platforma pro nízkoobjemové samonáklady. Toť důvod, proč vám jeho jméno patrně mnoho neřekne, byť je to rozhodně pozoruhodný spisovatel.
Soudím tak z přečtení první jeho knihy, jež mi přišla do rukou. Nese název „Kostelníkova závěť“ a jedná se o sborník tří delších próz (formátem na rozhraní povídky a novely). Postupně se budu věnovat všem třem.
...
...
Sečteno, podtrženo: ano! Kostelníkova závěť rozhodně stojí za přečtení. Ideální součást vybavení na dovolenou. Ale bacha: není to žádná lehká literatura, myšlenkové hnětení je místy až zatraceně plnohodnotné. Knížka totiž obsahuje jeden zásadní alergen: inteligenci.
Celá recenze (rozhodně zajímavá): http://cleoxandrablog.mozello.cz/blog/params/post/1844371/
...
První povídka, nesoucí stejný název jako kniha, začíná snem. Dosti podivným snem. Hlavní hrdina se na jeho základě vydává na výlet do malé české obce, aniž by tušil, proč tak vlastně činí. Zkrátka má takové neodbytné nutkání se tam vydat. A právě díky tomu, že dá na svůj vnitřní hlas, se setkává se starým mužem, s nímž má společné mnohem víc, než zpočátku tuší. Poté, co oba muži spojí své síly a vidiny ze svých snů, které je do vesnice přivedly, přicházejí na stopu více než sto let starému zločinu. Čí jméno chybí na pomníku padlých z první světové války a proč?
Ve druhé časové rovině povídky Kostelníkova závěť Mirek Vostrý fabuluje zajímavý příběh dávné rodinné tragédie a tyto dvě dějové linie proplétá dohromady. Do role amatérských detektivů povolává tři literární postavy, které mají dostatek odhodlání a důvtipu, aby se jim úspěšně dařilo přijít na kloub hned několika záhadám, které se na sebe postupně vrství.
Tato úvodní próza má podobu deníkových záznamů, takže vývoj příběhu sledujeme z pohledu hlavní postavy. Protože se přece jen jedná o krátký literární útvar, nelze očekávat hlubší vykreslení charakteristiky postav či podrobné zachycení jejich vztahů. Hlavní hrdina Marťas má při pátrání oporu ve své inteligentní přítelkyni Kačce i v novém příteli, stárnoucím Tondovi. Všichni tři jsou veskrze pozitivní charaktery a možná až příliš důvěřiví. I ostatní postavy (policista, starožitník), které se v příběhu ze současnosti mihnou, jsou jakoby vytržené z dnešního světa, což je pro vývoj událostí podstatné a dost to protagonistům usnadňuje pátrání. Protože ale povídka do velké míry pracuje s iracionálními prvky, čtenáři je jasné, že se ocitá v trochu jiném světě. Ve světě, v němž člověk důvěřuje svému podvědomí a vlastně i ostatním (cizím) lidem.
Oceňuji závěrečnou pointu (opravdu se u mě dostavil onen nečekaný „aha efekt“) a využití fiktivních písemných pramenů (dopis vraha psaný archaickou češtinou). Děj ubíhá svižně, nenudí, ba naopak často překvapí.
...
Trojice povídek s tématem tajemna, hledání odpovědí a odkrývání dávných tajemství. To celé z pera českého autora Mirka Vostrého, který svým hrdinům propůjčil neobyčejnou odvahu a buldočí zakousnutí najít odpovědi na své otázky.
Do ruky se mi dostala zajímavá kniha Mirka Vostrého, který mě oslovil pomocí Databáze knih, kde mám i já svůj profil. Po přečtení ukázek z jeho knih jsem souhlasila, že si od něj velmi ráda něco přečtu. Kniha Kostelníkova závěť a s ní i ty předchozí knihy Noční výpravčí a Kočičák mi pak přišli do schránky a já se těšila na jejich přečtení.
Chvilku mi tedy trvalo, než jsem se do kostelníka pustila a pak jí četla dle nálady mezi jinými knihami. Bylo to i tím, že povídky mají nádech tajemna, mystična a naplno se zde projevila fantasie a cit pro magičnost, kterou já zrovna moc nevyhledávám. Na druhou stranu jsem ale ocenila humor a styl vyprávění v příbězích. Také jeho toulky do minulosti, které dávali příběhům tu správnou atmosféru a doplnili dění současné.
V knize najdeme tři povídky, kdy hlavní mi přišla ta první - Kostelníkova závěť.
Ta vypráví o dvoji mužů, kteří nezávisle na sobě spojí jedno místo a pak i celé tajemství kolem řady čísel, která se jednomu z nich zdála. Co se zatím skrývá?
Další povídka se jmenuje Stopař.
Co vše se může stát, když si stopnete auto a pak si vyměníte místo řidiče, protože řidič vás poprosí, abyste řídil místo něj, že je moc unavený? To je začátek událostí, které byste možná ani nechtěli zažít.
Poslední z povídek je Krásný mrtvý kluk.
Ta je o zvídavé dívce, která tráví s rodiči dovolenou na jednom starém zámku u hranic s Rakouskem.
Při svých toulkách po chodbách zámku ale narazí na něco, co pomůže pak i někomu jinému. Odhalí staré tajemství a možná tím odčiní i něčí hřích.
Kniha mi přišla zajímavá. Autorův styl vyprávění mi hodně sedl pro jeho smysl pro humor a tím, jak vše dokázal vypodobnit. Nikde nebylo hluché místo a povídky jako celek měli hlavu i patu.
Nejvíc se mi líbila první povídka, pak ta poslední a nejméně mě bavila ta prostřední. Přišla mi trochu neuvěřitelná a hlavní téma mě nebavilo. Ale to je asi jen můj problém, protože jak jsem psala na začátku, nejsme úplný fanda mystična, které v sobě povídka skrývá.
U ostatních chválím a jen chválím, protože mě to opravdu bavilo číst.
Za knihu velmi děkuji Mirku Vostrému.
https://medvedioaza.blogspot.com/2019/03/kostelnikova-zavet-kniha-od-mirek.html
Čtvrtplž 29. 12. 2018, 16:39
Jako předchozí dvě knihy (Noční výpravčí, Kočičák) je psána dobrou češtinou, sice nespisovnou, ale ono to nevadí, spíše vzbuzuje dojem, že s autorem sedíte a povídáte si. Připadalo mi že lidi z povídek tak trochu znám a jejich příběhy mi připadaly trochu pravděpodobné. Nepodařilo se mi knihu zhltnout jedním dechem. Začal jsem asi v 11 v noci a ráno jsem musel do pracovního procesu. Ten den práce nestála za nic, pořád jsem přemýšlel, jak dopadne záhada či tajemno. Dopadlo jinak a okamžitě z něj vyplynulo další, a tak několikrát. Těším se na další povídky.
Jiří Raichl 29. 11. 2018, 4:39
Určitě znátu tu situaci, kdy si řekněme v sedm večer otevřete knížku, jen se tak trochu začtete, a ejhle, spokne vás časová díra, najednou je půldruhé ráno, knížka skoro přečtená, ale vy se od ní nemůžete odtrhnout, protože to prostě nejde ... no tak tohle přesně se mi včera stalo s povídkou Stopař z této knihy. A to jsem ji četl už podruhé (poprvé pravda někdy před třemi lety). Víc snad nemusím dodávat. Mirkovy příběhy člověka prostě dostanou a pohltí ... v tom nejlepším slova smyslu.